Jednou jsi dole, a desetkrát nahoře

Říkal jsem si, jaký smysl to původní pořekadlo má. Je hodně staré, takže ještě pocházelo z dob, kdy člověk zřejmě neměl moc velkou možnost ovlivnit nejen dění kolem sebe, ale i vlastní život. Nebo je to promyšlená manipulace za pomocí lidových říkadel, která nás má nutit k tomu, abychom se o to nesnažili? Vy zvolíte, co je správně! A teď zpět na zem – proč tohle vlastně píšu? Protože když vidím někoho, jak je nešťastný, že se mu právě teď něco nedaří, tak mě to vždy překvapí, protože to vypadá, jako kdyby ten člověk neměl žádnou důvěru v sebe, a očekával, že se to jako v tom pořekadle převrátí. Ukážu jeden příklad na sobě.

Jednou z věcí, na kterých si zakládám, je nezdolný optimismus. I když to tak nemusí vypadat, a někteří z vás mě jistě znají jako velmi kritického člověka, vždy se minimálně na věci, co dělám sám (hanebné, já vím 🙂 ), koukám pozitivně. (To, že si pořád stěžuji, je jistý druh uvolnění se a pobavení, není to tak, že by mě ty věci skutečně tak moc žraly.)

Jako freelancer, tedy člověk bez jistot, si musím umět správně organizovat množství práce a zakázky. Abych nějaké měl, a zas abych jich nebral příliš (pokud vám nezáleží na každé tisícovce, tak opravdu doporučuji nebrat větší množství, než jste normálně schopni zvládnout). Teď se mi například stalo, že jsem asi 3 dny neměl co dělat – takže jsem obeslal své komunikační kanály, a za den hned 5 nabídek na spolupráci… takže tohle jsem jaksi nevychytal. Netvrdím, že je všechny přijmu, nebo že to se všemi dopadne dobře, ale vypadá to na dost práce. Což prostě není úplně ideální, o co se musím snažit, je pravidelný přísun zakázek, což se také obvykle děje. Ale někdy se zkrátka něco podobného stane.

Jenže jinak na takovouhle věc reaguje člověk, který na to není zvyklý. Když se mi někdo s něčím podobným svěří, tak se ho snažím nejen pozitivně naladit, ale také dostat do bojovné nálady. Když někdo něco pro sebe dělá, nesedí jen tak doma a neběduje, výsledky se dostaví (jasně, nemusí to platit vždy, ale většinou ano). Člověk zkrátka musí být připraven na neúspěch. Z něj je třeba se poučit, ale hlavně být připraven vytrvat, bojovat dál, a poté uspět (základem je přesvědčení, že to, co děláte, zvládnete). I to se nemusí povést, takže se nesmíte nechat odradit a zkusit to třeba v něčem jiném.

Jestli je něco, co bych nikdy nechtěl zažít, tak je to sdělení, že příští týden jdu na pracák, zda pro mě něco nemají. To, že bych celý týden nic nedělal, a jako číslo, jako hadrový panák čekal, zda mi něco někde najdou, bych opravdu nesnesl. A divím se, že spousta lidí tohle dělá. Jistě, pochopím, že mnoho lidí prostě na to, aby se živili sami nemá, ale mám pocit, že mnoho z nich by mohlo, jenom se trochu snažit. Je to paradoxní, ale přijde mi, že je to asi z toho důvodu, že když lidé hned nevidí, že by mohli vydělávat alespoň desetitisíce, tak se do toho nikdy nepustí, a raději budou dostávat mizerných 15000 měsíčně.

Tento příspěvek není nijak míněn vůči lidem s nižšími platy. Reálná situace je taková, že někomu to vyhovuje, někoho jeho práce těší, někdo nic jiného neumí, někdo by nebyl schopen pracovat sám na sebe, a někdo je líný. Stejně tak kdyby se všichni pokoušeli podnikat, svět by asi vypadal trochu jinak (otázka je, zda lépe, tak abstraktní situaci si nedokážu představit).

Nicméně věnuji jej právě těm, kteří soustavně nejsou spokojeni. Pokud si myslíte, že jste spíš dole, než nahoře, začněte pro to něco dělat. Obrňte se trpělivostí, a budujte si cestičku do nového života. Nakonec zvítězíte.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s