Gauneři – hra (zážitky z hraní)

Nikdy nedávejte spropitný vývojářům…

Qentin Tarantino se pro mnoho lidí stal známým díky Pulp Fiction. Ovšem pro spoustu dalších lidí byl známý už předtím, svojí úspěšnou prvotinou Gauneři. Film o šesti najatých profesionálech, kteří mají vykrást obchod se šperky, ale loupež se pokazí a vyjde najevo, že jeden z nich je zrádce, bodoval jak u kritiků, tak u publika. Film jsem viděl a stejně jako Pulp Fiction je neobvyklý stylem vyprávění a příšernou hudbou (nic proti, vím že se spoustě lidí líbí, ale mě opravdu ne) – narozdíl od Pulp Fiction mi ovšem přišel dost roztahaný a pár frajerských hlášek a zajímavě gradující scénář to nezachránil. Prostě průměr.

Nicméně když se mi dostal možnosti koupit si hru za směšně nízkou cenu, neváhal jsem. Na hru jsem sice četl recenzi, která nebyla příliš povzbudivá (5/10), ale řekl jsem si co, hra přeci nemůže být tak špatná a sám jsem byl zvědavý, jak hra na motivy filmu dopadla. Autoři sázejí (a chlubí se tím) na to, že ve hře prožíváte situace, které ve filmu nejsou vysvětleny a hra tedy dodatečně osvětluje, co se ve filmu událo mimo kamery. Čehož rozhodně není málo, jenže to má nevýhody, pokud jste film neviděli, nebudete vědět, k čemu se jednotlivé situace vážou.

Na instalaci si hra ukousne vcelku neuvěřitelné 4 GB. Což dnes není nic zvláštního a ani v roce 2006, kdy hra vyšla by to nebylo nic extrémního, nebýt pár ale. Budu vykládat karty na stůl hned, nechci psát velké slohy. Hra je trestuhodně krátká. Hra není nijak oslnivě krásná. Hra neobsahuje nápaditá ani rozmanitá prostředí a proto je mi záhadou, co se mi na ten disk vlastně nainstalovalo. Budiž, třeba tam mám pornoadresář jednoho z vývojářů a ani o tom nevím. Takže když už jsem to nakousl, hra opravdu není moc hezká, působí spíš amatérsky. Hrou vás po dokončení každé úrovně provází část renderovaného filmečku, který postupně zabírá části z filmu a snaží se mapovat jednotlivé etapy, jak navazují na film. Jako forma odměny za prošlou úroveň je to tedy poměrně ubohé, protože kvalita těchto filmečků je mírně zdegenerovaná. Řekl bych, že by bylo daleko lepší, kdyby autoři prostě pustili film, tam aspoň uvidíte uvěřitelné výkony.

Finanční průšvih? Lacinost hry se neodráží jenom v grafice, ke které ještě pár slin upustím. Autorům se sice podařilo licencovat filmový soundtrack, nepochybně všechna čest, a Michaela Madsena, který hrál pana Blonďatého (nápad s barvami je zajímavý, jsou pánové Modrý, Bílý, Růžový atd.), jednoho z šesti lupičů. Na ostatní zřejmě nezbyly peníze, nebo prostě jenom nekývli. Výsledkem tedy je, že až na pana Blonďáka jsou si „hrdinové“ podobní jen minimálně a jejich proměna šla spíš k horšímu, protože jestli se něco filmovým představitelům nedalo upřít, tak charisma.

Ale co, jak hra vypadá se dá přeci odpustit, důležité je, jak se hraje, ne? Hra je rozdělená na mise pěší a závodní. Závodní jsou daleko jednodušší, vždy jde o to, někam ve zběsilém tempu dojet, případně do toho ničit policejní auta nebo dojed dost rychle. Kvůli nepříliš povedenému ovládání aut, u kterého chvíli trvá, než přejde do krve, budete v těchto částech spíš nadávat, takže se raději přesuneme do pěších misí. Kromě toho, že jde o kousky skládačky, která má film spojovat, se autoři také chlubí tím, že mise jde procházet v podstatě bez výstřelů, jako profesionál, či rozstřílet úplně vše, jako terminátor. Můžete volit i zlatou střední cestu – a není to jenom metafora, v závislosti na vašem chování jste ve výsledku obodováni. Každá mise se počítá zvlášť a výsledek za celou hru vede k jednomu ze tří různých zakončení. Na papíře to vypadá slibně a nepochybně to má sílu motivovat člověk jít do hry znovu. Tedy než ji poprvé dohraje. Kromě různých zakončení máte možnost po mapách hledat skryté dokumenty, za které se vám odkrývají skici z vývoje hry. Vskutku úžasná odměna, odemkl jsem jedny z pěti a šlo o pět obrázků sterilního prostředí, kterým jsem procházel.

Říkal jsem mapy? Prostředí? Asi už tušíte, že se stahují temná mračna, a bude hůř. Všechny mapy jsou absolutně lineární, ošklivé, bez nápadu a směšně maličké. A myslím tím opravdu všechny! Map je také směšně malé množství a když odečteme stupidní závodní mise, kterých je sice méně než pěších, ale stále dost na to, aby bylo vidět, že impotentní scénárista si vypomáhal, kde mohl (viděli jste ve filmu nějaké automobilové závody?), moc vám toho nezbude. Hru dohraje průměrně zdatný hráč za méně než 4 hodiny! Hrál jsem na obtížnost normal (hard zde není), postupně si vyzkoušíte hru za všechny postavy, absolvujete trénink (trapně krátký a neosobní) a hurá do akce. O nějakou atmosféru se zde nikdo nesnaží. Překvapivě zjistíte, že cesta profesionála je daleko jednodušší, ale bohužel i nudnější. Ono vlastně všechno začne být opravdu nudné.

Jako profesionál (tak jsem hrál já, potom jsem si ze zvědavosti zkusil i zastřílet) sázíte na to, že vždy chytíte nějakého nebožáka pod krkem, namíříte na něj pistoli a řvete na ostatní, aby si klekli ke zdi, odložili bouchačky, nebo nechali ten zatracený alarm na pokoji. Napsané to vypadá zajímavěji, než to ve skutečnosti je, věřte mi. První tři mise je to zajímavé a ani vám nevadí, že se vše opakuje. Jenže když se hra změní v jakési bojové šachy, kde hledáte buď rukojmí, nebo se pustíte srdnatě do boje, pak už to opravdu není zábava. A nezmění se to – pěší mise jsou pořád o tom samém. Prolézt oblast a vystřílet nebo odzbrojit všechny, co v ní jsou, abyste se konečně dostali k dalšímu filmečku. Připočtěte stupidní závodní mise, z nichž jediná je aspoň trochu zajímavá a zbytek spíš frustrující, a máte recept na hru, kterou by nikdo neměl hrát dobrovolně.

Dumám, co s tím. Hru jsem dohrál, ale že bych během hraní cítil nějaké svázání s dějem, nebo nedejbože zábavu, tak ta se objevila možná na začátku a poté prchla s grácií chlapa, který si ráno nevzal Prostenal. Je v podstatě jedno, jak hru procházíte. Nepřátelští panáci (shluky polygonů bez osobnosti, nepomůže ani že řvou různé věci, když sejmete jejich parťáky) mi chvilkami připomínali Postal, debilita umělé inteligence se občas skutečně projeví, zlatý Half-life. S trochou šikovnosti můžete rukojmí rychle měnit (nevydrží moc dlouho) a takto zajmout všechny postavy v místnosti, aniž byste je nutili položit zbraně. Prostě se dostanete dost blízko a spácháté uchopení. Výzva tedy žádná – navíc, hra sice láká na různé konce, ale právě jsem řekl, že je v podstatě jedno, jak hru hrajete, ovlivní to jenom způsob, jakým se vypořádáte s nepřáteli a jediné, co se změní, je konec jedné postavy! Tato animace se navíc odehrává během závěrečných titulků, trvá asi minutu a je ubohá. Shlédl jsem druhé dvě na youtube a přesvědčil se, že není o co stát. Takže to shrňme. Směšně krátká hra. Podprůměrná grafika. Nudně navržené mise. Nevyužitý potenciál. Dementní AI. Reklamní kecy o možnosti, jak hru hrát (hru to neovlivní a oba způsoby, mírný i bojový, jsou v podstatě stejně náročné), se nakonec nekonají a nějaké odměny za to, že hru hrajete, v podobě nekvalitních animaček, vám přikouzlí maximálně ironický úsměv. Frustrující jízdy. Z toho hru nedostane ani to, že můžete s panem Blonďatým řezat lidem uši a pan Modrý, věčně bafající doutník, který ve slabších chvilkách típá o oči obětí.

Advertisements

3 responses to “Gauneři – hra (zážitky z hraní)

  1. Čoveče, jak ses ke mně dostal? Tos nostalgicky projížděl fóra OFP a vzpomínal na největší hráčská esa? 😀
    A propó, sorry za oftopič. 😉
    Zdarví Viktor.

  2. Ale ne. Někde jsem tě viděl a mám hodně dobrou pamět.

  3. Aha, aha, tak to ju.
    Paříš ještě Flashpointa? Nebo už tě to taky přešlo?
    …já občas teda zavzpomínám na ty časy tvorby misí a addonů. 😀 No a pak mi to akorát zbytečně zabírá místo na disku.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s