Fahrenheit, revoluční adventura?

Fajn, jdeme na to. Založil jsem si také blog, jednak kvůli nadcházejícím změnám na tutorials, jednak aby moje pindy někam nezapadly, protože na fóru si to přečte pár chalanů a poté je to zaházeno dalšími příspěvky, tu hodnotnějšími, tu ne. Nebudu vás obtěžovat psaním o svém osobním životě, protože žádný nemám (no, když se mi přihodí něco obzvlášť veselého, tak o tom napíšu… ), zaměřím se zde schválně spíš na zajímavé věci kolem počítačů, které by se nehodily na tutorials.cz A začneme tím, co jsem chtěl už nějakou dobu napsat, o báječné adventuře-neadventuře Fahrenheit, kterou jsem měl to potěšení asi před měsícem dohrát.

Tahle hra už má pár let za sebou, byla vydána na konci roku 2005. Koupil jsem ji za mrzký peníz asi před rokem a neměl jsem čas, abych si ji zahrál. Dokonce jsem ani přesně netušil, co to bude, v Levelu jsem kdysi zahlédl recenzi, ale ani jsem ji nečetl, nezaujala mě (a to obvykle čtu časopis celý). A to byla kolosální chyba, kterou jsem zjistil, až když jsem konečně hru spustil. Přivítá vás odpornou obrazovkou, kde si zvolíte jméno – zřejmě nějaký vtípek, který ve vás má probudit podezření, že jde o hru z roku 1995. Hra se od počátku tváří dost netradičně, místo nová hra máte nový film a podobně. A ono tomu tak trochu je – Fahrenheit je v jistém smyslu kombinací mezi hrou a filmem. Není to interaktivní film, nebojte se. Ale i na to dojde. Doporučuji v každém případě absolvovat tutoriál, se kterým si tvůrci určitě dali práci, je to vidět, přestože je krátký. Ale naučí vás vše, co je třeba umět.

Carla a Tyler

Atmosférické intro vás od odbočky hlavního hrdiny umístí do situace, kterou většina her zrovna nezačíná. V bistru, kam jste si skočili na večeři, jste na záchodech zabili člověka, kterého jste nikdy neviděli. A co víc, očividně jste ho nezabili vy, ale někdo využil vašeho těla. Lucas Kane je obyčejný třicátník, který pracuje v bance jako počítačový expert. Aspoň býval… příběh je dost dobrý (na hru 🙂 ), takže by bylo hříchem vám prozrazovat něco víc, než je nezbytně nutné. Bohužel osud hry je poměrně trnitý. Původně měla být distribuována jako jeden z prvních epizodických pokusů, nicméně něco se asi pokazilo. Následek to má takový, že chybí přibližně 1/4 příběhu a ten nemá zrovna uspokojivý konec. Autoři se zřejmě snažili všechno ve výsledku na sebe nalepit, aby to dávalo smysl, ale ke konci začnou věci čas od času haprovat. V tom je asi hlavní problém Fahrenheitu a důvod, proč jej nelze označit za perfektní, k tomu by to chtělo kompletní a ještě trošku temnější příběh.

Jeden z bonusových obrázků

Při prvním spuštění zjistíte, že hra se ovládá dost netradičně. Aby ne, hra je primárně na konzole, proto jsem doporučoval ten tutoriál. Ale nejen ztřeštěná kamera je to, na co si budete muset chvíli zvykat. Kamera je spíš otrava a další mínus hry, celkový koncept je ovšem něco úplně jiného. A já bych měl přestat chodit kolem horké kaše a konečně vám to prozradit. V normální adventuře když chcete něco sebrat, tak na to kliknete, nebo (pokud je ve 3D) k tomu přijdete a zmáčknete klávesu. Fahrenheit na to jde tak, že používáte pohyby myší pro to, abyste vykonali určité úkony. Potřebujete si sednou? Kliknete a táhnete myší dolů. Šplháte přes plot? Při každém napřáhnutí musíte udělat myší oblouk tak, jako byste skutečně šplhali. Je mi záhadou, proč s podobnou věcí nepřijde víc vývojářů a že tohle mohou mít pouze konzolisté na WII (já tedy o další podobné hře s takovým ovládáním na PC nevím), protože vše funguje perfektně. Tedy téměř vždy, ono šplhání přes ploty je trochu přitažené za vlasy a pokud se netrefíte do „rytmu“ šplhání, tak sletíte, stejně tak pokud provedete oblouk špatně, což by se vám ve skutečnosti nestalo. Kromě ovládání je ve hře ještě další prvek, který vám pomáhá se sžít s postavou. Všechny postavy (hrajete celkem za tři – Lucas Kane, hrdina „vrah“ a jeho pronásledovatelé, inspektorka Carla Valenti a Tyler Miles, její pomocník) mají jakýsi měřič stresu, který se různě mění podle toho, jaká děláte rozhodnutí. Vezmu jako příklad úvodní scénu s vraždou na záchodcích. Můžete buď okamžitě opustit záchody a vyběhnout z bistra ven (bez placení), což vám zvýší hladinu stresu. Stejně tak můžete zachovat chladnou hlavu v rámci mezí, popadnout mop, vytřít krev, mrtvolu schovat do kabinky, umýt se od krve a další věci – ale pokud se zdržíte příliš dlouho, může vás chytit policista, který si jde na záchody ulevit. Potom můžete zaplatit, dojíst jídlo, či se dokonce pokusíte policistu přesvědčit, že jste nevinní? Možností je spousta a hru se vyplatí hrát znovu nejen proto, že poprvé jistě nenajdete všechny možnosti, co máte, ale také si můžete vyzkoušet, co se bude dít, když budete činit opačná rozhodnutí.

Sbírka bonusů

Bohužel počáteční frustrace z ovládání může leckoho odradit. Často se dostanete do situace, kdy půjde o čas a vzhledem k nepříliš šťastné formě ovládání na PC (kamera je skutečně nemožná, měli si vzít příklad třeba z GTA) se vám snadno stane, že to nestihnete a některé věci přehlédnete. Nicméně po chvíli se to zlepší, ovládání přijde v mezích do krve a kamera se dá zvládnout. Navíc při ukázkách se kamera často dělí (ale i při normální hře) a vy vidíte, co se děje jinde, například na začátku na záchodcích vidíte, zda se blíží policista či ne. Což je další velmi pěkný prvek, který jsem také skoro nikde neviděl. Je zároveň atraktivní hru hrát z pohledu pachatele a vyšetřovatelů. Hlavní postavy jsou výborně navrženy, až vás bude mrzet, že s některou z nich nestrávíte o něco víc času. Fahrenheit je v podstatě hlavně založený na rozhodnutí a zkoumání okolí. Většinou nesbíráte předměty, ani neluštíte nesmyslně komplikované hádanky, co jsou křečovitě namontovány, aby se herní doba o trochu prodloužila, jako u jiných her (série Atlantis). Procházíte dějem, který vás chytne a nepustí. Zjistíte, že úvodní vražda je v podstatě nic proti tomu, o co ve hře jde. Někdy se však akčnější stránka hry trochu přežene, hlavně v závěru, kde už prakticky jenom bojujete. Pokud se obáváte, že ze hry se stane akční adventura typu Tomb Raider, nemusíte se obávat. Bojových sekvencí se účastníte, ovšem postavu neovládáte přímo, ale mačkáním osmi tlačítek (pokud máte gamepad, je to mnohem jednodušší), čímž ovlivňujete, zda se jí při boji něco povede, či ne. Toto ovládání použijete i při jiných věcech, jako je hraní na kytaru a podobně.

Ve hře si dáte třeba i přátelský souboj v kick-boxu

Nakousněme tedy bojové sekvence, když je jich ve Fahrenheitu tolik. Hlavní hrdina Lucas získává během děje zvláštní schopnosti, u kterých ani netuší, jak je získal (což je vcelku křečovitě vysvětlováno ke konci hry), které mu ovšem dovolují věci, co normálnímu člověku ne (utéct kulce, vidět budoucnost atd.). Motion capturing v této hře je něco, co jsem ještě neviděl. Na bojových sekvencích se kaskadéři vyřádili a jde o skvělou podívanou. Bohužel kvůli mačkání tlačítek občas nestíháte sledovat, co se děje. Hra má několik stupňů obtížnosti, a hráčům s pomalými reakcemi rozhodně doporučuji nejlehčí. Co mě na hře velmi potěšilo jako jedna z doplňkových věcí je mnoho bonusů, které zpřístupňujete sbíráním speciálních karet, které jsou rozesety po celém světě Fahrenheitu (a nebojte se, nejsou nijak zvlášť schované, ani nemusíte sebrat všechny, abyste měli dost bodů na odhalení všechny bonusů). Bonusy jsou různé, od desítek artworků, kompletní soundtrack (bohužel se dá přehrávat jenom ve hře), akční scény které můžete tentokrát sledovat jenom z pozice diváka a nemusíte se namáhat s mačkáním tlačítek, až po takové lahůdky jako videa z „natáčení“, kde shlédnete práci kaskadérů a dabérů a navíc i bonusová videa, která se do hry nedostala, a stejně tak i pár parodií na scény, které ve hře proběhnout. Kéž by takové věci obsahovala každá hra.

Lucasovi se připlete do cesty i nadpřirozeno

Suma sumárům, Fahrenheit je velice zajímavá hra s netradičním ovládáním, skvělým, nicméně místy děravým příběhem, krásnou hudbou (hlavně skupina Theory of a dead man), otravnou kamerou, která potřebuji chvíli na zkrocení, sympatickými hrdiny i záporáky, strhujícími akčními scénami (mohlo jich být trochu méně) a tunou bonusů. Něco, co jinak mezi adventurami vůbec nenajdete. Pokud máte možnost (hra by stále měla být normálně k dostání), na nic nečekejte a hru si přes nějaký ten e-obchod sežeňte. Podle mě je hra vhodná i pro lidi, kteří normálně příznivci adventur nejsou, hlavně díky tomu, že odpadá luštění nelogických hádanek a používání předmětů.

Mezi bonusy je i tato neuveřejněná soutěž v brusleni

Reklamy

2 responses to “Fahrenheit, revoluční adventura?

  1. Parádní adventura! Je zdarma na DVD v posledním SCORE, včera jsem u ní strávil celý večer. Doufám, že mě bude dál bavit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s